SEDLČANY – Pilířem souboru sedlčanských ochotníků je již radu let Renata Holoubková, která v jejich poslední hře Zítra to roztočíme, drahoušku, ztvárnila temperamentní Alenu Bartáčkovou. Jak se dostala k ochotnickému divadlu, na koho z kolegů ráda vzpomíná a jestli ji dodnes dovede potrápit tréma, nám přiblížila v následujícím rozhovoru.

Jaké cestičky vás zavedly k divadlu?

Na prvním stupni základní školy byla mojí učitelkou paní Jana Hoření, se kterou jsme nacvičovali různá kulturní pásma a také jsme přednášeli. Právě díky mojí učitelce se mi divadlo začalo líbit. První roli jsem měla ve hře Ostrov milování 1997. Zahrála jsem si stewardku a také jsem zpívala. Od té doby jsem hrála každý rok jednou i dvakrát a vynechala jsem pouze v těch letech, kdy jsem rodila.

Na kterou z her, v nichž jste účinkovala, nejraději vzpomínáte?

Určitě to jsou Zvonokosy, v nichž jsem si zahrála Eulálii Čubikovou. Tato postava se mi hrála dobře, protože se jednalo o zápornou roli a nebyla to milovnice. Ty nehraju ráda.

Na sedlčanských divadelních prknech jste naposledy zahrála part Ivy Janžurové. Snažila jste se ji v něčem napodobit?

Abych poznala, o co jde, na film jsem se podívala. Snažila jsem se ale, abych jím nebyla ovlivňována a hrála sama za sebe.

Obvykle hrajete před spoustou svých známých a příbuzných. Vnímáte je z jeviště?

Z počátku jsem chodila trhat lístky a docela mě vždy zaskočilo, kolik známých přišlo a kdo všechno se na mě bude dívat. Z jeviště ale vidím maximálně do třetí řady a dál už nevím, kdo tam je.

Co tréma? Dovede vás dodnes potrápit?

Moc ráda vzpomínám na režiséra Mílu Lišku, který byl pro mě top režisérem. Vždy předtím, než jsme šli hrát, absolvovali jsme společnou chvilku, které jsme říkali „teplé slovo“. V této chvilce nám režisér popřál hodně štěstí a také vyjmenoval, kdo všechno je v hledišti. Na mě to pak vždycky hodně padlo a měla jsem z toho trému. Mívám ji ale i dnes.

Pobavila jste v minulosti publikum nějakým přebreptem?

Spíše než na přebrepty si vzpomínám na naschvály, které ochotníci chystají na své kolegy při derniérách. S námi hrával kabarety Jirka Dejmek, a ten mi jednou rozebral díži, ve které jsem měla při písničce zadělávat těsto. Díže se mi rozpadla pod rukama a já jsem už nedozpívala. V dalším kabaretu byl výstup z muzikálu Kleopatra. Byly jsme tři ochotnice stejně oblečené a uprostřed písničky se Jarka Bulínová ubreptla. Písničku jsme nedokončily, začaly jsme se všechny tři smát a společně s námi se smál celý sál. Skončila hudba, my jsme se uklonily a bylo po scénce.

David Myslikovjan

17. prosince 2014
Sedlčanský kraj (číslo 48 / ročník 25)